Sdílet na Twitteru Sdílet na FB

Historie školy

První intenzivní jednání o zřízení zemědělské školy v Mikulově (Nikolsburg) probíhají již v letech 1899-1990. Hlavní zásluha přísluší tehdejšímu Okresnímu spolku pro zemědělství a vinařství v Mikulově a obecnímu výboru města Mikulova.
Důvodem ke zřízení odborné zemědělské školy vinařské v Mikulově byla hlavně tehdejší neutěšená  situace ve zdejším vinařství ( zamoření révokazem, velké ztráty v důsledku napadení vinic peronosporou, padlím a jinými chorobami). Jako jediné východisko se jevilo poskytnout synům vinařů a rolníků odpovídající teoretické a praktické vzdělání.
Za účelem dosažení vytyčeného cíle se shora jmenovaný spolek obrátil na moravský zemský výbor se žádostí o subvenci, o které rozhodl tehdejší moravský sněm ve svém zasedání dne 2. května 1900 tak, že:
1) souhlasil se zřízením vinařské školy v Mikulově s podmínkou, že Okresní zemědělský spolek bude kryti veškeré náklady na věcné školní potřeby včetně odměn pomocných učitelů,
2) současně povolil pro léta 1900 a 1901 zemskou stavební subvenci 10 000 zl . a další 1 000 zl pro první vybavení školy a podmínkou, že rovněž stát přispěje na stavbu školy stejnou měrou, a za předpokladu předchozího přezkoušení stavebních plánů a rozpočtu zemským stavebním úřadem. V případě, že by školní budovy odňaty původnímu účelu, vyhradil si zástavní právo k vrácení zemské subvence 10 000 zl.
3) zemský výbor byl současně pověřen navázati příslušná jednání s bývalým c. k. mim. orby za účelem poskytnutí subvence.
Ani toto jednání neprobíhalo hladce. Teprve když zemský výbor slíbil další podporu ve výši 10 000 zl. Potvrdilo c. k.  min. orby příslib stavební subvence. Také město Mikulov upřesnilo své původní rozhodnutí ze dne 31. října 1899 v tom smyslu, že přispěje na stavbu vinařské školy v Mikulově do výše 1/3 celkových nákladů, čítajíc v to i pozemek o výměře cca 0,5 ha pro stavbu školy za obnos 8 654,92 zl. Město Mikulov si současně vyhradilo podmínku, že v případě, když školní budovy a pozemky nebudou sloužit původnímu účelu, nebo se změní vyučovací jazyk německý, mu země Morava vrátí celý příspěvek.
Z pověření moravského zemského výboru z 8. února 1902 bylo zemským stavebním úřadem vypsáno ofertní řízení ke stavbě školy. Projekt i rozpočet vypracoval stavitel zemského stavebního úřadu Paschke. Stavba byla přidělena staviteli Joh. Turetschkovi v Mikulově.
Projekt školy sestával z těchto objektů: školní a obytná budova, byt pro vinaře, budova lisovny a vinařského sklepa.
Do budovy nebyla zavedena pitná voda, napojení na městský vodovod bylo provedeno roku 1909, el. proud zaveden až roku 1923.
Mezitím se Okresní zemědělský spolek v Mikulově podáním ze dne 17. listopadu 1902 obrátil na zemský výbor ve věci eventuálního převzetí budované vinařské a ovocnářské školy v Mikulově do zemské správy. Po řadě jednání – mezitím už byl jmenován vedoucím školy Rudolf Unger, nar. 1866 ve Wien – rozhodl moravský zemský sněm ve svém zasedání ze dne 31. 10. 1903, že škola bude vzata do zemské správy pod názvem: „ Land- Winzer- und Obstbauschule in Nikolsburg“ s podmínkou, že školní reality se stanou vlastnictvím zemským. Současně povolil zemský směn další subvence pro dokončení vybavení  školy a počínaje šk. rokem 1903/1904 vypsal 10 stipendií a 100 zl. pro nemajetné žáky.
Škola nemohla býti otevřena ke dni 1. října 1903, jak bylo původně zamýšleno, a byla slavnostně otevřena 18. listopadu  a 23. listopadu 1903 bylo započato s vyučováním.
Organizace školy:
Ráz a účel ústavu
Vinařská a ovocnářská škola v Mikulově byla zemským vyučovacím ústavem a patřila zprvu do kategorie zimních zemědělských škol, avšak od roku 1907 byla převzata do kategorie škol rolnických. Dne 15. února 1908 byl zemským sněmem schválen definitivní organizační statut i s učební osnovou.
Správa ústavu
Vrchní správa ústavu příslušela moravskému zemskému výboru. Zemský výbor a c.k. ministerstvo orby byly též oprávněny vykonávati svými orgány dozor na ústav. Bezprostřední správu stavu a jeho objektů vedl ředitel školy a zodpovídal za jeho výsledky v odhledu didaktickém, disciplinárním a hospodářském.
Osoby učitelské
Učitelský sbor sestával ze dvou řádných odborných učitelů, z nichž jeden byl zároveň ředitelem ústavu , a z výpomocných učitelů a instruktorů pro jednotlivé vyučovací předměty. Řádné odborné učitele jmenoval moravský zemský výbor za souhlasu c.k. ministerstva orby. Výpomocné učitele a instruktory ustanovoval moravský zemský výbor na návrh ředitelství ústavu.
Vyučovacím jazykem  byla němčina.
Trvání učebního běhu a rozvrhu školního roku
Úplný učební běh trval 1 rok, a to od 15. listopadu do 15. července. Zpravidla však docházelo k ukončení školního roku nejméně o 1 týden dříve se souhlasem mor. Zemského výboru. Školní rok se dělil na zimní a letní semestr.
Rozvrh vyučování
Vyučování  teoretické mělo za úkol doplniti elementární vzdělání, jehož nabyli žáci na škole obecné tak, aby odpovídalo rolnickému povolání. Vyučování probíhalo v pokusných vinicích a sadech, ve vinařských sklepích, učební dílně a jiných demonstračních objektech. Žáci zde získali všechny potřebné ruční dovednosti.
Učební pomůcky a prostředky
Ústav měl k dispozici dobře vybavené sbírky učebních prostředků pro vinařství a sklepní hospodářství, ovocnářství a zužitkování ovoce, zelinářství, pěstování rostlin  a chov dobytka, dobře zařízenou chemickou laboratoř pro zkoušení vína, sbírku fyzikálních přístrojů a přístrojů na polní měření apod. s odbornou knihovnou.

Tento ústav setrval ve své základní podobě až do roku 1938 ( resp. 1945) a splnil zcela svůj účel. Bylo to bezesporu přičiněním a zásluhou obou ředitelů škol – Rudolga Ungra, který zde působil od jejího založení  do 31. července 1927 a Vojtěcha Stummera , který byl ustaven od 1. srpna 1927 a působil zde až do roku 1938. O období 1938-1945 se nám bohužel nedochovaly patřičné doklady.

Zemědělské školství v Mikulově pro roce 1945:

Období rozvoje zemědělského školství po tomto datu je možné rozdělit podle nosných oborů vzdělání následovně:
- období rolnické ovocnicko - vinařské školy v letech 1945 – 1952
- období zemědělské mistrovské školy v letech 1952 – 1958 a překlenutí do roku 1960
- období střední zemědělské technické školy od roku 1958 do roku 1984.

Rolnická ovocnářsko-vinařská škola
byla otevřena již v roce 1946. Výuka začala s měsíčním zpožděním podle nových osnov a učebního plánu. Zpočátku jednoleté studium bylo přeměněno na dvouleté. Zřejmě k tomu přispělo i převedení zemědělských škol do správy ministerstva zemědělství a výživy. Úkolem školy bylo připravit zdatné vinaře a ovocnáře, odborníky pro sklepní hospodářství a pěstitele teplomilných rostlin.  Rolnická  ovocnářsko-vinařská škola ukončila svou činnost v Mikulově v létě roku 1952 a přešla do Valtic.

Zemědělská mistrovská škola

Zemědělská mistrovská škola byla otevřena v roce 1952 pro vzdělávání dospělých pracovníků z rostlinné a živočišné výroby. Hlavním úkolem zemědělské mistrovské školy bylo v poměrně krátkém časovém horizontu připravit pro zemědělské závody zdatné pracovníky pro výkon funkcí vedoucích pracovních skupin a nejlepší z nich s možností zařazení do funkcí agronomů a zootechniků. Studium Zemědělské mistrovské školy končilo závěrečnými zkouškami  po absolvování  druhého ročníku, tedy vždy po 31. březnu.

Učňovská škola zemědělská

Vznik učňovských škol zemědělských byl důsledkem specializace zemědělských škol, organizovaných ministerstvem zemědělství. Výuku a výchovu učňů zabezpečovala zemědělská mistrovská škola. Cílem učňovské školy zemědělské byla odborná příprava učňovského dorostu pro základní pracovníky zemědělství v různých specializovaných oborech, například ve Valticích pro obor vinohradnictví, v Lednici pro obor zahradník. V průběhu existence zemědělské mistrovské a učňovské školy byly získány nové prostory pro teoretickou výuku, a to v budově na dnešní ulici Svobody, kterou do té doby využíval okresní národní výbor. Postupnými úpravami v ní vznikalo 8 tříd, ředitelna, sborovna, kancelář, knihovna, chemická laboratoř a kabinety. Vytvořily se tak podmínky pro vyšší formu vzdělávání mladých zemědělských odborníků. Činnost zemědělské mistrovské a učňovské školy byla ukončena v roce 1958.

Střední zemědělská technická škola

Střední zemědělská technická škola byla otevřena 1. 9. 1958 a navazovala bezprostředně na tradici předchozích typů škol. Pro vznik střední zemědělské technické školy bylo nutno splnit všechny podmínky. Z materiálních podmínek to byla odpovídající budova s dostatkem učebních prostor, dále pak domov mládeže s ubytováním a stravováním pro dojíždějící žáky a v neposlední řadě všestranně vybavený školní statek, který byl zárukou plnění jeho účelového poslání. Cílem střední zemědělské technické školy bylo vychovat středně technické pracovníkys hlubokými odbornými znalostmi a všeobecným rozhledem. Zpočátku jednooborové studium bylo v následujícím školním roce převedeno na společný obor Pěstitel-chovatel. Čtyřleté denní studium bylo ukončeno maturitní zkouškou.

Dálkové studium střední zemědělské technické školy – obor pěstitelství

Bylo určeno pro pracovníky zemědělských závodů a zpracovatelských podniků, kterým mělo přinést požadované odborné vzdělání. Vyučování bylo zahájeno 1. 9. 1959, pro větší zájem bylo otevřeno několik tříd. Na závěr tříletého studia posluchači skládali maturitní zkoušky z odborných předmětů. Absolventi obdrželi maturitní vysvědčení, potvrzující dosažení středního odborného vzdělání. Dálkové studium oboru pěstitelství bylo ukončeno maturitou posledního ročníku v červnu roku 1970.

Dívčí odborná škola – směr zemědělství

Zahájila svou činnost ve školním roce 1969 -70 jako dvouleté studium, určené pro dívky, které z různých důvodů nenastoupily do učebních oborů ani do středních škol. Do prvního ročníku nastoupilo 61 dívek. Také v dalších letech byl zájem o studium velký, přesto byla v roce 1974 zastavena. Hlavním důvodem bylo zřejmě to, že dívčí škola nevydávala závěrečný doklad, který by dívkám potvrzoval kvalifikaci pro výkon povolání.

Zemědělské poradenství  školy

V poválečných letech plnila škola také funkci zemědělské poradny. Zpočátku poskytovala odborné rady zemědělcům a drobným pěstitelům-zahrádkářům, později pracovníkům vznikajících zemědělských družstev. V pozdějších letech se forma poradenství změnila, seznamovala techniky družstev s novějšími výsledky výzkumu v rostlinné a živočišné výrobě, novými technologiemi, technikou, atd.

Zemědělské odborné učiliště

Bylo do Mikulova převedeno v roce 1967 z Hustopeč u Brna. Přešlo s dvěma třídami dvouletého oboru zemědělec-mechanizátor. V průběhu let se dvouletý obor rozšířil o tříletý obor traktorista-mechanizátor a tříletý učební obor chovatel, vlastně chovatelka hospodářských zvířat, protože jej absolvovaly pouze dívky. Zemědělské odborné učiliště pokračovalo až do roku 1984, kdy bylo rozhodnuto o jeho převedení z Mikulova do Lednice.

Domov mládeže

V roce 1949 získala škola pro domov mládeže budovu na Vídeňské ulici, byla však nutná náročná přestavba, protože se jednalo o budovu památkově chráněnou, jejíž architektonicky vzácné části musely být zachovány. Zařízení bylo uvedeno do plného provozu v roce 1954. Byla zde dobře vybavená kuchyně a jídelna, šatna, kanceláře pro vychovatele a vedoucího jídelny, malá klubovna, izolační místnost pro nemocné žáky a také reprezentační místnost, jejíž průčelí ozdobil nástěnný obraz Vinobraní od mikulovského umělce, ak. malíře Rudolfa Gajdoše. V horním podlaží vznikly vícemístné pokoje, sociální zařízení a žákovská knihovna. Domov mládeže plnil velmi důležitou výchovnou funkci. Pomáhal žákům, hlavně učňům smysluplné využití volného času.

Školní statek

Jednou z podmínek existence každé střední zemědělské technické školy byl školní statek, zde žáci získávali základní odborné dovednosti a osvojovali si potřebné návyky. Školní statek se rozvíjel postupně od roku 1945, zpočátku jen obdělávání několika hektarů vinic a sadů s minimem údržby ostatní půdy. V roce 1953 byl uveden do provozu nový, na tu dobu moderní dvouřadový kravín s vazným ustájením, strojním dojením do konví, s krmnými chodníky pro navážení krmiv závěsnými vozíky a částečně mechanizovaným odvozem do obezděného hnojiště s vjezdy pro nakladače a vlečky.  V roce 1955 byl uveden do provozu vepřín, vzhledově stejný jako kravín. V roce 1962 byla dána do provozu nová, moderní porodna pro 70 kusů prasnic. V roce 1965 se podařilo dostavět garáže s dobře vybavenými dílnami, které byly v zimě vytápěny pro uskladnění prakticky všech mobilních prostředků. V roce 1970 byly dány do provozu dvě senážní věže. Kromě účelové činnosti plnil statek i veškeré hospodářské úkoly a byl celou dobu své existence velmi přísně hodnocen. Rozhodnutím odboru školství Jihomoravského KNV byl obor pěstitelství se zaměřením na meliorace v létě r. 1984 převeden do Valtic.

Ze vzpomínek Ing. Jindřicha Hnízda

SOU, dříve ZvOU ( se zemědělským zaměřením)

Vývoj tohoto učiliště má své etapy vývoje, které neleze nepřipomenout.
K 31. srpnu  1984 byla SZTŠ přemístěna do Valtic. Uvolnila tak všechny prostora, které využívala.
Ještě po dobu trvání SZTŠ byla na škole otevřena k 1. září 1982 jedna třída 1. ročníku Zvláštního odborného učiliště. Stalo se tak na základě rozhodnutí OŠ JmKNV s odůvodněním, že není ekonomicky využíváno všech kapacit, které škola má tj. vyučovací prostory, domov mládeže a výukové kapacity pro odborný výcvik učňů prakticky za všech oborů. Dostatek pedagogických i výchovných pracovníků plně umožňoval kvalifikované učebně-výchovné práce.
Výběr žáků ze ZvŠ do učebního oboru zabezpečoval OŠ JmKNV, úsek ŠMVZP ( školy pro mládež vyžadující zvláštní péči) svými pracovníky.
Pro školní rok 1983/84 byly otevřeny další 2 třídy, oborů rostlinná výroba a vinařství se 30 žáky.
Do převedení SZTŠ do Valtic zabezpečovali odbornou teoretickou výuku učňů učitelé školy a výchovnou činnost na domově mládeže vychovatelé v těsném soužití žáků a učňů.
Pro školní rok 1982/83 bylo nutno zabezpečit odborný výcvik učňů novými pracovníky. Byli přijati dva. Jedním z nich byl učitel Stanislav Holub, který měl dlouholeté pedagogické zkušenosti se žáky za zvláštních škol. Jeho zkušenosti se plně projevily následně v přístupu k učňům, organizaci učebně výchovné práce na úseku odborného výcviku, materiálnímu zabezpečení výcviku, spolupráce s THP školního statku a v neposlední řadě plnil i úlohu vedoucího odborného výcviku v pomoci nastupujícím mladým učitelům,  kteří přicházeli s minimem poznatků o tom  co je čeká a jak postupovat.
Období, které v sobě zahrnuje školní rok 1982/83 a 1983/84 lze označit  jako  I. etapu a následující roky včetně let po přejmenování na SOU do sloučení s G, SOŠ a SOU za II. etapu. V této druhé etapě dosáhlo učiliště největšího rozvoje.
Převedení SZTŠ do Valtic, kdy spolu s tím  přešli prakticky všichni učitelé, vznikla na ZvOU nežádoucí situace zabezpečení teoretické výuky a zvýšená potřeba dílenských učitelů. Na ZvOU zůstali pouze dva vyučující. Ředitel s možností výuky  odborným předmětům a učitelka Eva Parolková, plně kvalifikovaná, která byla jmenována do funkce pedagogického zástupce ředitele. Toto uvedení do funkce jako velmi prospěné jak z hlediska jejích dlouholetých pedagogických zkušeností i organizačních schopností.  Její pomoc začínajícím učitelům a bylo jich nemálo, se nakonec projevovala k vytváření jejich vztahu k učení, k žákům i nezbytným povinnostem učitele. Ještě před zahájením školního roku se podařilo získat plně kvalifikovaného učitele se ZvOU Mikulov,  který nepřešel s tímto učilištěm do Lednice na tamní učiliště, dále pak z řad důchodců byl získán učitel, který působil na Zvláštním škole v Mikulově desítky let.
Zvýšená potřeba dílenských učitelů se právě rokem 1984/85 jevila stejně naléhavě. Byl uvítán návrh učitele ze SZTŠ Valtice a jednat s výbornými absolventy této školy a přijetí do zaměstnání jim nabídnout. Jejich přijetí znamenalo plné zabezpečení nejen funkčnosti učiliště, ale podařilo se získat velmi schopné  a nakonec kvalifikované pracovníky. Jednou z uvedených pracovníků je dodnes na škole – SOU působící zástupce Hana Mikulíková.